Na přehled článků v této sérii se můžete podívat zde.

1. Václave, nedávno byl do produktivního provozu spuštěn projekt BEKIS – vyjmutí služeb Balíkovny z České pošty. Co bylo pro tvůj útvar největší výzvou?

Projekt BEKIS, který je třeba vnímat jako určitý sub-projekt určený pro SAP landscape, byl součástí větší transformační snahy České pošty v rámci vyčleňování Balíkovny a největší výzvou pro KC SAP bylo jednoznačně „Jak se úspěšné vyrovnat s nejasným zadáním a úkoly, které byly na KC SAP kladeny v definovaném čase“. Konkrétně, jak se vypořádat se situací, kdy se několikrát během relativně krátkého období změnila celková strategie vedení k oddělení Balíkovny. Jak rychle a co nejpružněji reagovat na tyto poměrně dynamické změny a upravit návrhy řešení. Jak to vše skloubit s dalšími provozními požadavky na SAP systémy. A hlavně – jak se vypořádat s nedostatkem času.

To byly asi ty největší výzvy, i když problémů jsme řešili samozřejmě ještě mnohem více.

2. Co Ti projekt dal a co vzal?

Vzhledem k tomu, že se jednalo o projekt, do kterého jsem vstupoval nejdříve na pozici solution architekta a v průběhu projektu jsem se dostal na pozici vedoucího KC SAP, pak mi dal projekt zejména novou zkušenost v oblasti práce s lidmi, kdy jsem musel zásadně přehodnotit některé své pohledy a názory. Dal mi možnost si prakticky vyzkoušet, jak je někdy náročné z pozice vedoucího, který je zodpovědný za dosažení požadovaného cíle, koordinovat spolupráci mezi týmy lidí, kteří jsou nuceni pracovat pod časovým tlakem a ato často s nedostatečným zadáním a nedostatečnou podporou. A co mi vzal? Kromě poměrně velké porce mých pracovních kapacit pak nejspíše dost velkou část mých iluzí… a to v různých oblastech.

3. Vidíš jinak podporu systému, když se podílíš na jeho implementaci?

Domnívám se, že ANO. Je poměrně velký rozdíl podporovat systém, který pomáháš „přivádět na svět a učit ho první krůčky“ a systém, který bereš hotový - tzv. “jako housku na krámě“. Pokud je budoucí správce systému zainteresován již od fáze implementace, pak je schopen si k systému vytvořit nějakou vazbu nebo vztah, ví, co od něj může nebo naopak nemůže očekávat, má prostor poznat silné nebo naopak problematické stránky chování systému a má prostor se naučit s nimi pracovat. To u druhého případu podle mě chybí.

4. Je nějaký proces nebo oblast, která Tě baví/zajímá víc než ostatní?

Obecně mě baví jakákoliv smysluplná činnost, a naopak mě nebaví dělat činnosti beze smyslu. Takže, aby mě to bavilo, musím být interně přesvědčen o smysluplnosti. A jako pro mě nejvíce smysluplné vidím hledání nových cest a alternativních řešení.

A pokud bych měl být maximálně konkrétní, pak aktuálně mě nejvíce baví vše, co souvisí s přechodem na S/4HANA. A že toho je …

5. V rámci projektu se vše točí okolo systému, aplikačního vzhledu a funkcionalit. Jak to vnímáš z pohledu zodpovědnosti za následné provozování?

Zodpovědnost za následné provozování má podle mě dvě roviny, technickou a aplikační nebo lépe řečeno metodickou. Dobrý systém by měl na jednu stranu běžet efektivně a chovat se ekonomicky a stabilně. V této oblasti vnímám zodpovědnost na straně lidí z našeho kompetenčního centra a doufám, že se nám daří u svěřených systémů, které spravujeme, dosáhnout požadovaných cílů.

Za, z mého pohledu, důležitější ale považuji   druhou rovinu – navrhnout aplikační vzhled a funkcionality rozumně z pohledu business procesu, tzn. metodicky správně. Jinak řečeno je mnohem důležitější, aby systém produkoval správná data a výstupy, které používá ke své práci co největší počet jeho uživatelů, než aby vypadal krásně, byl prošpikovaný funkcionalitou, ale nikdo ho pořádně nepoužíval a produkoval něco, co nemá opravdu praktický užitek.

Opravdová zodpovědnost za provozování systému tedy musí pokrývat i zpětnou vazbu, zda vše co se nasadí a nastaví stále dává smysl, je možno na tom stavět a je vhodné dále rozvíjet. 

Děkuji za velmi zajímavý a inspirující pohled

Petra Terbrová